Achjo

Každej den potkám několik lidí který bych bez okolků, s chutí a s úsměvem na rtech, na místě zabil. Kvůli chování, vzhledu to je vlastně jedno, protože cynickej sráč jako já si vždycky něco najde. Pistolí, trubkou, kusem skla, dlažební kostkou, jejich vlastní rukou a v poslední řadě svýma vlastníma rukama. Ale slušné vychování mi v tom nějak zabraňuje. Nikdy jsem se nepral nebyl agresor, vždy mi stačila chladná a upřímná výhružka smrtí. Jednou přišel mnou tolik očekávaný okamžik. Konečně :), musel jsem se fyzicky bránit. Dal jsem ránu loktem přímo do ohryzku. Plánoval jsem ještě pořadné bodlo špičkou boty do ledvin, to je pak vymalováno. Člověk do půl roku umře. Ale chroptění dotyčného se zaraženým ohryzkem stačilo k tomu abych měl pokoj v duši. Od té chvíle ve mě tiká bomba. Nemůžu se dočkat až budu zase v právu bránit se násilím.